POVĚRY

V tomto článku se nechci zabývat pověrami, které o magii kolují v laické veřejnosti, ale spíše pověrami, které jsou rozšířeny ve společenství lidí, kteří se magií zabývají. Název "pověry" není úplně přesný. Možná by bylo lepší je označit za omyly, avšak na tom snad tak moc nesejde.
UPOZORNĚNÍ:
V žádném případě si nenárokuji nějaký patent na pravdu. Pokud máte rozumné argumenty, které mohou má tvrzení vyvrátit, tak mi je napište!!!

Vegetariánství

V mnoha knihách typu "úvod do magie" se můžete dočíst, že pokud chcete získat nějaké magické schopnosti, tak musíte přestat jíst maso. Je to opravdu jedna z nejrozšířenějších pověr, které se v magii objevují. Maso nemá na váš duchovní vývoj pražádný vliv. Být vegetarián je sice obecně zdravější, ale v magii vám to nějak zvlášť nepomůže (navíc by vám to i mohlo uškodit, protože byste mohli porušit rovnováhu živlů ve svém těle; proto musí být vegetariánský jídelníček pečlivě sestaven). Abyste si nemysleli, že jsem nějaký "masožrout" a jenom se tady nějak sám pro sebe obhajuji, tak vás musím upozornit, že já osobně maso nejím.

Kouření

Požadavek přestat kouřit je vznášen spíše v novějších knihách a ve starších (např. Papus) se s ním nesetkáme. Kouření samo o sobě nemá na magický vývoj člověka moc velký vliv. Větší problém je závislost, která je s tím spojená. Ta velice poškozuje člověka, protože oslabuje jeho vůli. Pokud by chtěl nějaký kuřák začít praktikovat magii, tak by si měl nejdřív ověřit, jestli není na kouření závislý - tj. na rok nebo dva přestat úplně kouřit. Pokud to vydrží bez nejmenších potíží (je opravdu důležité, aby to vydržel bez potíží), tak si klidně může kouřit dál a věnovat se magii v plné míře. Tento test by ovšem měl čas od času opakovat (třeba rok kouřit, rok nekouřit). Pokud ovšem vydrží bez problémů nekouřit, tak mu možná bude stát za to, aby s tím úplně přestal. Protože pokud na tom není závislý, tak jenom vyhazuje peníze a ničí si zdraví (mág samozřejmě nesmí být úplný pitomec, takže asi spíš přestane).
Shrnuto a podtrženo: pokud se chcete věnovat magii a kouříte, tak radši přestaňte, protože vám to pomůže zdravotně, finančně a hlavně duchovně.

Alkohol

Tato trojice - maso, kouření a alkohol, bývá ve většině publikací striktně zakazována. Naproti tomu, pokud si přečtete knihu od Vladislava Kužela Hovory s Lasenicem, tak se dozvíte, že Lasenic považuje úplnou abstinenci za slabost vůle. Vede ho k tomu přesvědčení, že pokud člověk vůbec nepije, tak se bojí, že pokud by pil, tak by se opíjel a má tedy slabou vůli, protože nedovede pít s mírou (samozřejmě člověk, který se neustále opíjí a neustále si říká, že už nebude, jí má ještě slabší). Ovšem pokud člověk vůbec nepije alkohol z jiného důvodu, tak má evidentně vůli dostatečně silnou (protože často musí například odolávat společenskému tlaku).
Úplný zákaz alkoholu je zbytečný. Pít se může, ale s mírou (POZOR! Jakákoli opilost je velice nebezpečná a proto by se mág NIKDY neměl opít). Pokud nepijete vůbec, tak je to úplně nejlepší (viz. ovšem předchozí odstavec).

Sex

Povinnost celibátu nebo sexuální zdrženlivosti se pravděpodobně do magie dostala oklikou přes "zprofanovanou magii" neboli náboženství. Celibát má určitý smysl, je-li dobrovolný - člověk zůstane svobodný čistě proto, že třeba nemá dost času na rodinu, nebo se mu do toho jednoduše nechce apod. Tady není třeba nějak striktně nakazovat opak, i když se takové příkazy objevují v judaismu, ve Starém Egyptě (1) a dokonce i v Corpus Hermeticum (2).
Na druhou stranu zase není nutné zůstávat sám. Takový požadavek je značně protipřirozený a vede pouze k problémům a frustracím a navíc je sex přirozenou součástí emocionálního života. Z magického hlediska není nic takového nutné - není to nic, co by bylo proti přirozenému řádu. Někdy se sice objevují tvrzení, že z magického hlediska je homosexualita nepřirozená, ale to je opět pouze projev intolerance a nemá to nic společného s magickým hlediskem. Problém sexu je hlavně v tom, že naše doba rozdělila romantickou lásku, sex a starost o děti (3). A hlavně hranice mezi sexem a láskou se stále víc zvýrazňuje. To je dosti smutné a nevede to k ničemu dobrému, protože Láska je spojení všech těchto částí do jednoho nedělitelného celku. Zbytek by se vlastně dal nazvat perverzí.
Je ovšem na místě upozornit, že stejně jako ve všem je třeba udržovat i v tomto onen Aristotelův "zlatý střed". Pro všechny věci, u kterých může hrozit závislost (což může být vlastně cokoli, protože nesmíme zapomínat na závislost psychickou) platí pravidlo, které formuloval Lasenic (4) - "Moci, ale ne muset."

Make-up

Pravděpodobně tomu mnozí z vás ani nebudou věřit, ale skutečně existují knihy, kde silně nedoporučují (vlastně spíš zakazují) ženám líčení (5). To je samozřejmě úplná blbost. To jestli se člověk líčí nebo nelíčí, jestli si barví nebo nebarví vlasy atd. nemá vůbec žádný přímý vliv na duchovní vývoj nebo na něco podobného. Ohledně vegetariánství by se dalo najít pár argumentů, proč to může být lepší než "masožroutství", ale proti make-upu to nejde, pokud člověk nevybočí za hranice zdravého rozumu.

Dualismus

Toto je první problém, který se netýká nějakých asketických zákazů, ale je spíše theologický. Pokud nevíte, o co přesně kráčí: mnoho církví (např. Jehovisté) hlásají existenci dvou božstev, která jsou stejně silná, ale jsou svými protiklady - Bůh a Satan. Základ této představy je v zoroastrismu a do Evropy se pravděpodobně dostala díky manicheismu.. Je to způsobeno tím, že celé myšlení má sklony k dualismu (např. Descartes, Lockova etika, nebo do určité míry i Sartre) a k rozlišování věcí na dobré a zlé (věc, která je na východě atypická). Protože člověk není schopen postihnout celkové důsledky jakéhokoli skutku, tak ho označí podle okamžitého vyznění za dobrý nebo za zlý - např. zemětřesení je zlé, protože zabíjí lidi. Naivně věřící starověký člověk (nemusí být zrovna starověký, v dnešní době je podobných mnoho) si ovšem nemohl vysvětlit, proč nekonečně dobrý Bůh zabíjí lidi. Tak si stvořil představu antiboha - Satana, který dělá všechno zlé a Bůh všechno dobré. Je to velice primitivní názor a nedá se dost dobře udržet, protože pokud by skutečně existoval Bůh i Satan, tak by pořád muselo existovat cosi nad nimi, jako jednotící prvek - příklad s fyziky: celý svět se dá rozdělit na galaxie a na mezigalaktický prostor, ovšem pořád musí existovat jakýsi vesmír, ve kterém jsou obě tyto věci. Příklad z filosofie: rozšiřování pojmu. Pokud budete jakýkoliv pojem postupně rozšiřovat, tak nakonec dojdete k neurčitelnému pojmu, který zahrnuje úplně všechno. Neurčitelný je proto, protože musí překračovat samu pojmovost.
Navíc soud o něčem, že je to dobré nebo zlé nikdy nemůže příslušet člověku. Nemůžeme totiž nikdy dohlédnout na všechny důsledky (a i kdybychom mohli, tak je to stále rozhodnutí velice těžké a více se podobá hádání) - např. úplně chudý člověk zasadí jabloň, protože kdyby neměl jablka, tak on i jeho rodina umře hlady. To se mu podaří a přežije. Za nějakou dobu ovšem spadne kolemjdoucímu na hlavu jabko a zabije ho. A aby toho nebylo málo, tak do jabloně uhodí blesk a pár domů okolo lehne popelem spolu s ní. Je to dobře nebo špatně, že ten chudý člověk zasadil tu jabloň?
Dobro nebo zlo jako takové neexistuje. Každý čin je svou povahou více méně neutrální (spíše neposouditelný). Takže nemůže existovat ani zosobnění dobra - Bůh nebo zosobnění zla Satan. Bůh jako takový je transcendentní - je to Ejn (Sof (Ór)) kabalistů. Navíc je jediný, takže nemůže být ani dobrý ani zlý. (Ovšem skutek jako takový může v závislosti na vašem úmyslu (a částečně i na důsledku toho činu) pozměnit k lepšímu nebo k horšímu vaší karmu, ale to je spíše subjektivní záležitost.)

Demiurg

Původní představa demiurga pochází od gnostiků. Dal by se přeložit jako "nejvyšší konstruktér" (řecky je demiurgos označení řemeslníka). Nemohli totiž pochopit, jak nejvýše dobrý a dokonalý Bůh mohl stvořit takovýto "zlý svět". Proto si řekli, že tento svět nestvořil onen Bůh, ale jeho zástupce - demiurgos.
Tento omyl se pak přenesl v pozměněné formě i mezi kabalisty. Jde o to, že pokud je Bůh transcendentní, tak jak může zasahovat do dění v našem světě (na Sefirotickém stromě se totiž zdá, že Ejn Sof Ór je od Keter jasně oddělné, i když to není pravda). Protože odpověd na toto se hledá těžko, tak si představitelé alexandrijské školy řekli, že Bůh se neprojevuje (podobně jako deisté) a všechny ty zázračné činy a správu světa má na starosti archanděl Metatron - demiurg. Tím vlastně udělali z Metatrona Boha a nevíc ho jaksi personifikovali. V důsledku se buď jedná o dualismus nebo o personifikaci boha (v Řecku velice to běžný jev). Obojí je špatně: Pokud bychom Boha personifikovali, tak nikdy nemůžeme vysvětlit jeho moc nad světem, když je jeho součástí (třeba i nějaké jeho metafyzické úrovně) a dualismus jsem vyvrátil v předchozí části.

Dobro a zlo

Představa objektivního (tedy nezávisle na lidech) existujícího dobra a zla je zakořeněná i mimo magické kruhy. Už když jsem mluvil o dualismu, tak jsem upozornil na to, že dobro ani zlo neexistuje, zde bych to rád rozvedl. Z hlediska věčnosti (Boha) je totiž veškeré jednání řekněme neutrální, ale je lepší říkat dobré. Celý svět je totiž velice smysluplný a řídí se nějakým řádem a spravedlností - je tedy dobrý. Když se na cokoli podíváte zjistíte, že to je dobře zařízeno.
Vezměte si to třeba takto: Někdo umře, pro všechny okolo je to zlé a tuze bědují. Ale když se na to podíváte z odstupem, tak se stejně znovu narodí a bude pokračovat tam kde skončil. Nehledě na to, že něčí smrt se jedněm jeví jako zlo a druhým se může jevit jako dobro. Tím se ovšem nechci nějak hlásit k myšlence stoiků a puritánů, kteří tvrdí, že člověk nemá proč být smutný ze smrti někoho blízkého (puritáni si dokonce posílali blahopřání typu: "Jsem velice šťasten, že ti umřela žena a obě děti. Teď budeš mít spoustu času na modlitby…"). Subjektivně totiž zlo "existuje" a pokud je někdo smutný z toho, že někdo zemřel, tak to nutně neznamená, že by nechápal, že se znova narodí a bude zase pokračovat. Je jen potřeba si uvědomovat, že tento subjektivní pocit zla nemá co dělat se skutečností.

Bílá a černá magie

Asi na všech internetových stránkách o magii se dočtete, že rozdělení černá x bílá magie je nesmysl, takže my nebudeme výjimkou. S magii se to má stejně jako s jakoukoli jinou vědou nebo snad i věcí: sama o sobě je dobrá (vlastně spíš neutrální, ale o tom viz. výše). Ovšem jakmile se jí zmocní člověk chatrného charakteru, tak ji může využít k špatným věcem (samozřejmě, že takto poškodí hlavně sám sebe, ale to všichni znáte - "Jak kdo zasel, tak také sklidí"). Oblíbeným příkladem je nůž. Ten můžete použít na krájení nebo na zabíjení. Stejné je to i s magií.
Černá a bílá magie tedy neexistuje, ale existují černí a bílí mágové. Bílí, řekněme, nemyslí na sebe. Černí jsou naopak egoističtí a jejich velkou nevýhodu je, že ztratili úmyslně oporu v Bohu. Ta je neocenitelná a pokud ji pocítíte (což v menší míře není výsadou jen nějakých magických expertů), tak si budete moci představit jaké to je o ni přijít. Navíc samozřejmě platí pravidlo, že "jak kdo zasel, tak taky sklidí", takže použití magie k vlastním egoistickým záměrům a cílům je potrestáno tzv. magickým odrazem (6).

 

Bibliografie:

Knižnice Logosu - sv. 0. Trigom 2001.
Kabelák, F.: Kabalistické zasvěcení. Horus 1995
Kužel, V.: Hovory s Lasenicem. Trigon 1993.
Lexa, F.: Amen Nacht. Půdorys a Lege Artis 1994.
Sokol, J.: Filosofická antropologie. Portál 2002.



Poznámky:

1. Lexa, F.: Amen Nacht, str. 6. ^
2. Hermés k Asklépiovi (VI.17). In: Knižnice Logosu - sv. 0, str. 99. ^
3. Právě starost o děti je neprávem chápána často jako chmurné období. Viz. Sokol, J.: Filosofická antropologie, str. 195. ^
4. Kužel, V.: Hovory s Lasenicem. ^
5. např. V. Sládeček: Základní kniha hermetismu. Fontána 2003. ^
6. Ten je způsobem tím, že dojde k narušení Universálních zákonů (harmonie světa) a ta se chce samozřejmě obnovit, takže ta "vyrovnávací energie" zasáhne zpět černého mága. Něco jako když do boxovacího pytle uhodíte tak, že se zhoupne zpět a srazí vás. ^