SMARAGDOVÁ DESKA

Smaragdová deska je považována za zcela základní text veškerého hermetismu (tedy nejen alchymie). Cituje jí téměř každá druhá kniha na toto téma a existuje množství komentářů. Její text je poměrně strohý a informačně hutný a celkově je dosti krátká, takže se opravdu hodí jako jakýsi "manifest hermetismu". Občas se její informační hodnota neprávem snižuje s tím, že to je spíše "tradiční text", který má svojí hodnotu pouze v tom, že byl téměř posvátný pro dřívější hledače. Toto mi ale přijde nepravdivé, protože text Smaragdové desky obsahuje hluboké informace a byl by podstatný, i kdyby ho někdo napsal včera. I když je samozřejmé, že jeho "starobylost" zvyšuje jeho autoritu.

Autor

Tradičně se předpokládá, že Smaragdová deska byla napsána ve Starověkém Egyptě mudrcem jménem Hermes Trismegistos (1). Předpokládá se, že Hermes Trismegistos byl egyptský bůh Thovt a někdy se také ztotožňuje s biblickým Henochem, ale jeho ztotožnění s řeckým bohem Hermem je problematické (rozhodně tomuto bohu neodpovídá v jeho exoterním pojetí).

Thovt jako zapisovatel při posledním soudu

Thovt (egyptsky Džehutej nebo též Ezhovtej) byl v Egyptském náboženství bohem moudrosti, který objevil např. písmo. Bývá označován jako jazyk nebo srdce boha Re. Je také pomocníkem zemřelých a tato jeho funkce "posla bohů" ho trochu připodobňuje řeckému Hermu. Byl také považován za boha měsíce (jedno z jeho označení bylo stříbrný Aton), ale Lasenic (2) upozorňuje, že toto byl výplod exoterního egyptského učení vzniklý z potřeby personifikovat abstraktní ideu. Spíš prý byl bohem světel zářícího v temnotách. Také je Thovt tradičně považován za vynálezce Tarotu. Běžně se proto tyto karty označují jako "Kniha Thovtova".
Dle P. Lasenica existovali dokonce tři mudrci toho jména. Až poslední z nich, který žil za časů Mojžíše byl oním Hermem Trismegistem, který napsal mnohá pojednání o hermetismu (sebrané v tzv. "Corpus Hermeticum" (3) ). Upozorňuje ale také, že na otázku zde Hermes či Thovt byli jednou osobou nebo několika nejde odpovědět kategoricky. Nabízí proto tři teorie:
1. Hermes, Henoch a Thovt byli tři různí jedinci žijící v různých obdobích, ale všichni byli vysokými zasvěcenci a všichni se drželi jedné a té samé nauky, která je společná všem náboženstvím a kultům (s tímto názorem se pravděpodobně ztotožňuje sám Lasenic).
2. Hermes, Henoch i Thovt jsou jednou a toutéž osobou, která se projevovala v různých časově blízkých dobách (tzn. nějaký čas pobyl u Egypťanů, potom pod jiným jménem u židů atd.).
3. Třetí teorie předpokládá, že existoval pouze jeden Thovt, který žil ještě před potopou světa - pravděpodobně v Atlantidě. Pozdější Hermes, Henoch atp. jsou jen mytologickými reminiscencemi tohoto prvního Thovta (ať se už původně jmenoval jakkoli), který stojí u počátku kultury všech národů, které přečkali potopu.
V I. sv. "Histroire de la Philosophie Hermétique", kterou napsal Leget du Fresnoy (4) , se dočteme, že Hermes Trismegistos žil v roce 1996 př. Kr. v Egyptě jako egyptský král po jménem Sifaos. To by časově zapadalo do tzv. I. přechodného období, ale žádný vládce toho jména není znám.
Arabský spisovatel z 12. století Ibu Arfa Ras tvrdí, že Hermes byl syn samotného Adama. Narodil se v Číně, poté odcestoval do Indie a nakonec se usadil na Ceylonu, kde objevil jeskyni plnou různých pokladů. Byl tam i portrét jeho otce a Smaragdová deska. Podle tohoto podání by autorem Smaragdové desky vlastně měl být sám Adam.

Zde vidíte Herma Trismegista, obvykle se zobrazoval jako stařec oblečený po arabském způsobu

Tento obrázek Herma Trismegista pochází z podlahy sienské katedrály. Je tedy vidět, že i křesťanství respektovalo tohoto "pohanského mudrce".

Historie textu

Neexistuje žádný přímý důkaz, který by spojoval Smaragdovou desku se Starým Egyptem. Ovšem existuje několik nepřímých důkazů: První z nich uvádí Lasenic a je jím tento hieroglyf:

Dle Lasenica pochází z XII.(5) dynastie a měl by vyjadřovat 2. verš Smaragdové desky. Znak, který je nahoře i dole označuje buď "nebe" nebo "nahoře". To stejné je tedy nahoře i dole a uprostřed je spodobněna bohyně Maat, jakožto personifikace pravdy.
Lasenic nachází i další paralely mezi egyptským esoterismem a učením Smaragdové desky. Zájemce odkazuji na jeho, již zmiňovanou, knihu "Hermes Trsimegistos a jeho zasvěcení".
Dalším nepřímým (značně nepřímým) důkazem by mohla být tzv. Memfidská deska. O ní píše jak D. Ž. Bor tak i M. Nakonečný, ale nikdo neuvádí její přesnou dataci. Pravděpodobně pochází z doby řecké kolonizace Egypta. Memfidská deska je prý nápis nalezený vytesaný ve skále poblíž egyptského města Memfis (Menofer). Je psán řecky koptským písmem. G. Latz (6) dokonce považuje Memfidskou desku za shodnou ze Smaragdovou deskou. Její text zní takto:

Nebe nahoře, nebe dole,
hvězdy nahoře, hvězdy dole,
to, co je nahoře, je také dole,
kdo toto ví, mnoho našel.

Eugenius Philaletha v jedom svém díle uvádí toto její znění:

Nebe nahoře, nebe dole.
Hvězdy nahoře, hvězdy dole.
Vše, co je nahoře, je také dole.
Kdo to ví, mnoho našel.
Poznej to, tak budeš bohatý
a šťastný na zemi.

Je zajímavé, že první verš Memfidské desky odpovídá Lasenicovu hieroglyfu ještě přesněji než samotná Smaragdová deska. Nad i pod symbolem bohyně Maat se opravdu nachází hieroglyf označující "nebe".
Striktně vědečtí badatelé usuzují, že text, který nyní známe byl původně řecký. Obsahuje totiž několik nepřeložených řeckých slov (telesma, Hermes a Trismegistos). Ale na otázce přesného původu textu se příliš neshodnou (mimo již zmiňované hypotézy o egyptském a řeckém původu, vidí někteří její původ v Íránu nebo u Arabů).
Nám nejstarší známý text Smaragdové desky objevil anglický badatel E. J. Holmyard. Našel její text v jednom ze spisů arabského učence Gebera (Džábira či Gábira ibn Hajjána), který žil v 8. století po. Kr. Její obsah je velice podobný pozdějšímu latinskému překladu.
Dva další arabské verze Smaragdové desky objevil J. Ruska (7) . První byla v arabském rukopisu, kde syrský křesťan Sagijus z Nabulu uvádí jakousi Hermovu "Knihu odhalení skrytých tajemství a vědy Kaf" (Kaf je K, tedy první písmeno slova Kimija, chemie). Prý je přeložena ze syrštiny. Ve čtvrtém oddíle této knihy se nachází překlad Smaragdové desky.
Druhá verze, kterou Ruska objevil se nachází v arabsky psané knize "O příčinách", které je také připisována Hermovi.
Nejstarší dochovaný latinský text Smaragdové desky je pravděpodobně rukopis z 12. století "Liber de secretis naturae et occultis rerum causis quem transtulit Apollonius de libris Hermetis Trismegisti" (8). Tento rukopis je uložen v Národní knihovně v Paříži. Ze stejné doby pochází pravděpodobně i první komentář, který napsal anglický mnich Hortulanus.
Později se Smaragdová deska objevuje poměrně často. Např. Albertus Magnus (Albert Veliký, učitel sv. Tomáše Akvinského) jí běžně cituje. A stává se zcela základním textem alchymie, který postupně nabírá na popularitě.

Mýty o jejím objevu

Mnoho z autorů, kteří uvádějí Smaragdovou desku ve svém okolí jako první, často přidávají nějaký ten mýtus o tom jak byla objevena.
Albertus Magnus píše, že jí nalezl Alexandr Veliký přímo v Hermově hrobce. Podle jedné legendy objevila tuto desku Abrahamova manželka Sára v jedné jeskyni u Hebronu v rukou Hermovy mrtvoly. Dle další verze byla deska nalezena v Cheopsově pyramidě.
V Knize "O příčinách věcí", kterou napsal Apollonius z Tyrany (9), o sobě píše, že žil ve městě, kde byla socha s nápisem:

HLE, JÁ JSEM HERMES, TROJNÁSOBNÝ V MOUDROSTI.

Na hrudi měla tato socha nápis v prařeči (není jasné jestli tím není míněna fonetická kabala, tak jak ji vysvětlil Fulcanelli):

TEN, KDO CHCE POZNAT TAJEMSTVÍ STVOŘENÍ A NALÉZT ZPODOBNĚNÍ PŘÍRODY, NECHŤ POHLÉDNE POD MOJI NOHU.

Když Apollonius dospěl, jal se kopat pod patou sochy. Zde nalezl pozemní místnost v níž byl stařec, sedící na zlatém trůnu a v rukou držel desku ze smaragdu. Z té potom nabyl znalosti o příčinách věcí.
M. Nakonečný sumarizuje obecné znaky těchto legend: "Smaragdová tabule spočívá v rukou mrtvého vznešeného starce, který spočívá v temné pohřební komoře." (10) . Dochází k závěru, že tyto legendy mohou mít původ v odkrývání egyptských hrobů po Arabském vpádu nebo tu jde o archetyp schraňovaného tajemství. Podle mého názoru se tady také uplatňovala snaha zvýšit důvěryhodnost textu. Pokud se text našel v rukou slavného starověkého mudrce, tak má větší váhu než kdyby ho našli pohozený jen tak u silnice.

Text, interpretace a komentáře

Celý text popisuje zároveň stvoření vesmíru i průběh alchymistické operace. Je vidět, že se zde uplatňuje jeden a ten samý princip a tedy vše dosahuje dokonalosti stejnou cestou, stejnými zákony. Díky tomu, že Smaragdová deska vyjadřuje tyto Universální zákony, tak má veliký význam pro každého, kdo usiluje o duchovní vývoj (dalo by se říct, že tyto Universální zákony hledají i všechny vědy). Ten se totiž může uskutečnit jenom, když postupujeme podle těchto zákonů, které jsou zároveň zákony dění i vývoje. Ony ovládají úplně všechno - od nejevidentnějších projevů přírody až po nejvyšší duchovní sféry. Jsou jakýmsi otiskem Boha či jeho projevem, jsou tedy aspektem Akáši. Pokud jim porozumíme, tak se můžeme podle nich řídit a dosáhnout tak dokonalosti. Pokud se jim budeme protivit, tak za to bude následovat příslušný trest. Je to jako stát v proudu řeky a být zcela slepý. Pokud si uvědomíme, kterým směrem řeka teče, tak můžeme plavat bez utrpení a přibližovat se tak cíly. Pokud budeme plavat proti proudu, tak se nám bude plavat těžko a budete trpět dokud nedosáhnete porozumění a neobrátíme se či dokud nezhyneme úplným vyčerpáním. Tak se uplatňuje Karma a pod tyto zákony spadá i evoluce (11) (a to i evoluce duchovní čili duchovní vývoj).
H. Gebeiencituje Thorwalda Dethlefsena, který k test Smaragdové desky komentoval těmito slovy:

"Vím, jak nicneříkajícně tento text zpočátku působí na moderního člověka. Důvod nespočívá však v textu, nýbrž v našem chápání. V těchto patnácti tezích je shrnuto veškeré vědění, které kdy bylo člověku přístupné. Text popisuje stvoření tohoto vesmíru a současně výrobu alchymistického Kamene mudrců. Pro toho, kdo tomuto textu zcela rozumí jsou zbytečné veškeré knihovny, neboť má celou moudrost, "nechybí jí nic, je dokonalá".
Taková tvrzení mohou znít jako fantastické blouznění a pro mnohé jsou dostatečným důvodem k tomu, aby se v tomto bodě vzdali definitivně svého zájmu o esoteriku. Kdo si přesto dá tu práci a studiem proniká stále hlouběji do hermetické řeči a symboliky, bude moci jednou význam tohoto textu sám zažít." (12)



Protože Smaragdová deska je poměrně zásadní a její text ovlivnil vlastně všechny hermetické autory, tak vám zde předkládáme několik verzí jejího textu a překladů + ještě několik komentářů či interpretací.

Překlady:

Latinský překlad
Překlad P. Lasenica - Toto je nejznámější český překlad
Překlad Fulacenlliho - Tento překlad obsahuje tu a tam slovíčko navíc, které není v ostatních verzích.
Překlad I. Newtona - Z pochopitelných důvodů ponecháváme v angličtině. Newton ke Smaragdové desce napsal i vlastní komentář.

Komentáře:

Komentář P. Lasenica - Velice stručný komentář, který je ale poměrně informačně hodnotný
Komentář F. Kabeláka - Poměrně zvláštní komentář, co do obsahu i do formy (upravili jsme odstavce, aby korespondovali s ostatními verzemi Smaragdové desky).
Komentář P. Chevaliera

Bibliografie:

Bor, D. Ž.: Otec filosofů a alchymistů. In: svazek knižnice Logosu 0. Trigon 2001.
Gebelein, H.: Alchymie, magie hmoty. Volvox globator 1998.
Lasenic, P.: Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. Trigon 1990.
Lurker, M.: Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů. Knižní klub 2003.
Nakonečný, M.: Smaragdová deska. Vodnář 1994.



Poznámky:

1. Lat. Mercurius Tremaximu, tedy třikrát mocný či velký, pravděpodobně proto, že ovládal alchymii, magii i astrologii. ^
2. viz. Lasenic, P.: Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. ^
3. Část překladu je v "Svazek knižnice Logosu 0" (Trigon 2001). ^
4. Cit. u Gebelein, H: Alchymie, str. 347. ^
5. Tedy z tzv. střední říše, cca 1975 - 1640 př. Kr. ^
6. Latz, G.: Alchymie. Repr. Wiesbaden b.l. 1990, str. 634. cit u Nakonečný, M.: Smaragdová deska, str. 36. ^
7. Ruska, J.: Tabula Smaragdina: Ein Beitrag zur Gesichte der hermetischen Literatur. Heidelberg 1926. ^
8. Kniha o tajemství přírody a skrytých příčinách věcí, kterou přeložil Apollonius z knihy Herma Trismegista. ^
9. Text je součástí Hermovy "Knihy o příčinách věcí", která se autorsky připisuje Apolloniovi z Tyrany (Bor, D. Ž.: Otec filosofů a alchymistů, str. 29n.). ^
10. Nakonečný, M.: Smaragdová deska, str. 14. ^
11. Což velice dobře věděl i František Bardon a vyjádřil to v jinak obtížně pochopitelném odstavci, který se týká Karmy. Viz. Bardon, F.: Brána k opravdovému zasvěcení. Chvojkovo nakladatelství 1999, str. 25. ^
12. Gebelein, H.: Alchymie, str. 104. ^