Komentář P. Chevalliera

Řídíme-li se Chevallierem, pak lze titul Smaragdové desky interpretovat následovně: Latinské slovo tabula znamená prkno nebo psací tabuli. Jako tabule se označovaly recepty neboli předpisy.
Zeleným minerálem je např. síran železnatý, melanterit neboli zelený vitriol se výorcemFeSO4 · 7H2O, vodu obsahující sulfát železa. Dočteme se o něm: "Krystalizuje monoklinicky, ale zřídkakdy; většinou stalakticky nebo hroznovitě nebo jako krusta... Hráškově zelený, vně často žlutý; průsvitný až průhledný, skleněně lesklý, křehký." A o soli, nikoli minerálu: "Tvoří průhledné, modrozelené, ve vodě snadno rozpustné krystaly, které při zahřátí nejprve vydají svou vodu, aby se konečně rozložily na Fe2SO3, SO3 a SO2. Na vzduchu oxiduje tento vitriol za tvorby zásaditého ferrisulfátu (zásaditý síran železitý: Fe(OH)SO4), kterého se používá k výrobě dýmavého oleje vitriolu (98% H2SO4, v níž je rozpuštěn SO3) (Lueger, Lexikon der gesamten Technik.)
Smaragd je proto - podle Chevalliera - označením pro zelený vitriol, více či méně čistý síran železnatý, a z Tabula smaragdina se tedy stává "recept na zelený vitriol", což znamená, že popisuje tajemství výroby kyseliny sírové.
Text Smaragdové desky obsahuje dvě různé části. Nejprve je popsána výroba síranu železnatého z pyritu FeS2, pak následuje výroba kyseliny sírové.
O výchozím materiálu není zpočátku ani zmínky. Z poslední věty lze usoudit následující: Slunci odpovídá zlato, zlatá barva se získala rovněž pomocí roztoků chloridu železitého. Žluté minerály se označovaly názvem zlato nebo Slunce, což platilo především pro pyrit FeS2, jemuž se říkalo kočičí zlato. Pyrit mnohdy obsahuje malé množství pravého zlata, proto se zdál obzvlášť vhodným výchozím materiálem pro transmutaci. V alchymistických spisech jsou velmi časté okliky v textu z důvodu upozornění na výchozí substanci pouze pro zasvěcence. První věta by pak poukazovala na to, že výchozí materie musí být ryzí.
Zvětráním z pyritu vzniká síran železnatý. V přírodě se tento děj odehrává pouze na povrchu kontaktem s vlhkým vzduchem. Vystaví-li se rozdrcený pyrit vlhkému vzduchu a zajistí-li se mícháním, že budou vzduchu vystaveny všechny jeho části, pak se všechen pyrit přemění v síran železnatý. "Co je dole, je jako to, co je nahoře, a co je nahoře, je jako to, co je dole", popisuje toto obrácení látek. Ve druhé větě poukazuje autor na to, že nesmí být přidány žádné další substance.
Jestliže se síran železnatý zahřeje v destilační aparatuře, přejde nejprve voda, pak se rozloží síran a vznikne kyselina siřičitá a oxid sírový, usadí se oxid železitý. Kyselina je více či méně zbarvena nečistotami.
Slunce je jeho otcem - pyrit, Měsíc je jeho matkou - voda, vítr nosil jej ve svých útrobách - popis destilace a ztěkavění, země je jeho živitelkou - vztahuje se na sedlinu a krystalizovaný anhydrit kyseliny (bezvodá kyselina).
Kyselina sírová může být vyčištěna destilací, nečistoty se odstraní: "Odděluj zemi od ohně; jemné od hrubého, pomalu a s velikou pílí." kyselina sírová je nebezpečná, obsahuje mnoho ohně. Každý student chemie se učí pro zacházení s kyselinou sírovou poučce: "Nikdy nelej vodu do kyseliny, jinak se stane neštěstí." Neštěstí je žár, který vznikne, přidá-li se ke koncentrované kyselině sírové voda, a jenž způsobí, že kyselina může vystříknout ze zkumavky.
Tím je zakončen předpis výroby, zbývající věty vypovídají ještě o vlastnostech kyseliny. Rozkládá organické látky a minerály, je mohutnou silou.
Řídíme-li se touto interpretací, pak lze předpokládat, že Smaragdová deska byla napsána ve 14. století, neboť teprve tou dobou byla objevena výroba kyseliny sírové. Ale zdá se, že již dříve bylo známo, že se síranu železnatého se při zahřátí uvolňuje zdraví škodlivé výpary.

 

Zdroj: Gebelein, H.: Alchymie, magie hmoty. Volvox Globator 1998, str. 105n..

<<< ZPĚT