BLAHOSLAVENÍ

V tomto článku bych rád upozornil na některé nešvary spojené s výkladem tzv. posvátných textů (já osobně bych k tomu připočetl i dílo Fridricha Nietzscheho, které se často zkresluje). Zde to bych to rád ukázal na příkladu z Starého zákona a hlavně Nového Zákona, protože ty jsou nám všem asi jakž takž známé a máme o nich nějakou představu, takže všichni uvidí, jak může vypadat zkreslení.
Prvním problémem jsou citáty vytržené z kontextu. Toho sice využíval například i mistr Eckhard, ale on je používal pouze jako podpůrné argumenty a neměnil smysl kontextu. Bible je totiž doslova velikou pokladnicí citátů pro každou příležitost. Když budete dlouho hledat najdete tam argumenty, které sami o sobě podporují téměř jakoukoli myšlenku. Např.: První verš z tzv. Blahoslavení (Matouš 5:3): "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské" může někdo bez problémů použít pro podpoření svého argumentu, že vzdělanost a učení se vzdaluje člověka od Boha. To je celkem jasný argument proti filosofii a theologii. Ale je to něco zcela jiného než tvrdí Bible (mimo to, že později ukážu chybu v překladu), protože ostatní pasáže (například to, že Ježíš sám rozmlouval s učiteli v Chrámu, což znamená, že by učený apod.) tvrdí opak.
Kámen úrazu je v tom, že tyto knihy jasně nedefinovali pojmy a neříkali jasně to co chtěl onen mluvčí říct (až na výjimky v Thóře). Většinou je to obsaženo v celém textu, proto je potřeba si ho přečíst celý a brát ho vždy jako nedělitelný celek. Samozřejmě, že se dá poukazovat na jednotlivé případy a věty, ale musí se brát i zřetel na ostatní.
Druhý problém je zvláště důležitý pro Evropany při čtení Bible. Když k ní přistupujeme, tak máme už nějaké předsudky o tom, co tam nalezneme. Získali jsme je z našeho kulturního prostředí a málokdo sáhne po Bibli jako po neznáme knize. Tento náš předsudek ohledně obsahu je formován církví (samozřejmě hlavně katolickou), která se podle vzoru sv. Pavla zaměřila na Ježíše jako osobu a ne na jeho učení. Dle mého názoru (vlastně nejen mého, ale za ostatní zde mluvit nebudu) Ježíš hlásá mnohé hermeticko filosofické pravdy, které mnozí z nás přijímají aniž by o tom věděli. Například moderní reformní židovství je těmto pravdám velice blízko, naproti tomu katolická církev je od nich daleko.
Jaké že jsou tyto pravdy? Nebude e zde pouštět do výkladu Bible, ale pokud si ji přečtete zcela nezaujatě, tak zjistíte, že Ježíš nechtěl tvořit novou církev, ale přišel aby tyto instituce spíše zrušil. Soustavně například nedodržoval sobotu, protože moc dobře věděl, že dodržování takovýchto pravidel nemá nic společného s Bohem. Aby člověk dělal něco Bohu libého (tedy i sobě prospěšného) musí dělat něco pro druhé a ne se starat o milión přikázání. V dnešní době se to dá chápat tak, že není ani v nejmenším nutné být pokřtěný, aby byl člověk spasen (což hlásá katolická církev), ale stačí prostě, aby byl dobrý (ať už slovem "spasen" rozumíte cokoli). Když to vezmeme selským rozumem, tak proč by se Bůh staral o to jestli je někdo pokřtěný nebo ne, když celý život pomáhá lidem. Podobných zbytečných pravidel jsou pořád stovky. Předem vás ale varuji před automatickým rušením všech církevních nařízení. Nejdřív je nutné se nad nimi zamyslet a mít odpovídající vědomosti. Nemůžete si prostě vytvořit "návod na spasení", který by vám vyhovoval.
Postupem času zjistíte, že pravidla, která mají cenu jsou obsažena ve všech náboženstvích (ať už exoterně nebo esoterně, což je častější).
Třetí problém je relevantní pouze pro ty, kteří čtou překlady svatých textů. Když pominu důraz na původní text, který klade třeba kabalistická gematrie, tak je pořád veliký problém přeložit něco zcela bezchybně. Jako příklad poslouží opět Blahoslavení. Zde je úryvek z Matoušova evangelia (5:3 - 12):

Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

(ekumenický překlad)

Pokud si text vezmete rozumě jako celek, tak tu není žádný problém. Je to potvrzení toho, že když se budeme chovat ctnostně a přesto nás společnost neuzná (tj. nebudeme z toho mít žádný přímý prospěch), tak dojdeme naplnění v absolutnu. Tedy toto jednání je správné z hledisek, která jsou transcendentní společnosti. Toto vysvětlení je trochu kostrbaté, ale snad je pochopitelné.
Ovšem jakmile někdo začne chytračit, tak se to může zvrhnout. Řekne si třeba: "Ha! Takže čím hůř mi je teď tím lépe mi bude pak." Čímž pomine část Blahoslavení, ale to mu nevadí (vezme v úvahu asi nejvíc jen tu druhou větu). A začne se sebemrskačstvím. Uznávám, že takový člověk se asi těžko nenajde, ale lehce se najde někdo kdo toto sebemrskačství přikáže druhým. To se odráželi v některých církevních kruzích ve středověku, kdy chudákům říkali, že musí být šťastní, když jsou chudí a neměli by chtít být bohatí ("bohatí" se v té době rovnalo: alespoň tak bohatí, aby se bez problémů uživili). Ovšem kázali vodu a pili víno. To všichni známe a už jsem to zde popisoval jako tzv. první problém.
Co ale ten chybný překlad, o kterém jsem mluvil? Hned vám to ukážu. Narazil jsem totiž na knihu, která mi v tomto směru otevřela oči. Překlad ze semitských jazyků (zde konkrétně aramejština) není do indoevropských jazyků zrovna bez problémový. Mnoho termínů se nedá doslovně přeložit (uvědomují si to hlavně ti z vás, kteří výtečně vládnou jakýmkoli cizím jazykem, protože i v angličtině existují termíny, které doslova nepřeložíte).Ta knížka se jmenuje Aramejský otčenáš a napsal ji N. Douglas-Klotz (vydala ji Dharma Gaia 2001). Douglas-Klotz se zde pokouší přeložit úryvky (Blahoslavení a Otčenáš) z aramejského originálu Nového Zákona - Pešity. Zd je ukázka jeho překladu Blahoslavení:

Naladěni na Zdroj ti, kdo jsou živi dechem jednoty; jejich „já mohu“ spočívá v „Já mohu“ Boha.
Blahoslavení, kdo se zmítají v rozrušení citu; budou vnitřně sceleni láskou.
Zdraví, kdo změkčují, co uvnitř je tvrdé; oni obdrží fyzickou zdatnost a sílu z vesmíru.
Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po fyzické spravedlnosti; budou obklopeni tím, co je třeba k zachování těla.
Blahoslavení, kdo ze svého klínu rodí milosrdenství; oni pocítí objetí jeho teplých paží.
V souladu s Jediným ti, jejichž životy vyzařují z jádra lásky; všude uvidí Boha.
Blahoslavení, kdo zasévají mír v každé roční době; budou nazývání Božími dětmi.
Blahoslavení těm, kdo jsou vyhoštěni pro spravedlnost; jejich novým domovem je celá oblast kosmu.
Obnoveni, jste-li káráni a zaháněni lomozem zla, pro mne…
Tehdy všechno dělejte do krajnosti, včetně rozpouštění ega, neboť to je tajemství práva na rozšířený domov ve vesmíru.
Neboť stejně tak zahanbovali ty, kteří byli před vámi:
Všechny, kdo jsou uneseni, mluvíce inspirovaná slova – kdo vydávají ze sebe navenek, co duch jim vložil do nitra.

Tady můžete vidět text v originále:

První sousloví například: "obnoveni", "v souladu s Jediným", "zdraví" apod. Bylo přeloženo do řečtiny a následně do češtiny jako "Blahoslavení", i když má mnohem více významů. Autor je ve výše uvedeném překladu uvedl všechny, takže si přibližně můžeme udělat obrázek co si pod pojmem, který překládáme "blahoslavení" představoval Kristův současník. Podobně je tomu i se slovem"prorok", které aramejština opisuje jako ti "kdo jsou uneseni, mluvíce inspirovaná slova - kdo vydávají ze sebe navenek, co duch jim vložil do nitra." A stejně tak i u mnoha dalších změn.
Nejvýraznější změna se odehrála hned na prvním verši. "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské" se změnilo na "Naladěni na Zdroj ti, kdo jsou živi dechem jednoty; jejich "já mohu" spočívá v "Já mohu" Boha." Pro lepší názornost, zde je aramejská transkripce. "Tuvvejhún l-meskenií b-ruch d-dilhónej malkuta da-šmája."
Těm kdo alespoň trochu vládnou hebrejsky možná naskočí souvislost hebrejského slovo ruach, které znamená duch i dech, což se částečně odráží i v aramejštině, kde se řekne ruch. Mimo to je tu ještě další dvojznačné slovo - meskenií. To "zahrnuje obrazy jak pevného základu pro dům nebo místa pro odpočinek, plynoucího, oblého, zářícího uzavřeného prostoru, tak oddaného přidržování se něčeho, bez čeho by si člověk připadal chudý" (Klotz-Douglas N.: Aramejský otčenáš. Dharma Gaia 2001, str. 76). Zdá se, že řecké překladatele zmátla mnohost výrazů.
Veškerý tento překlad není samozřejmě doslovný, protože kdyby byl, tak tomu už dnes neporozumíme. Douglas-Klotz tedy překládá to co ona slova znamenají pro nás v dnešní řeči. Třeba pro ono "já mohu" nemáme výraz, takže se musí přeložit takto lehce křečovitě. Tím se dostávám blíž ke skutečnému poselství Ježíše z Nazaretu. Samozřejmě, že ekumenický překlad nám poslouží také dobře, protože celkový myšlenkový nádech Nového zákona je patrný i v něm. Ale různé dílčí podrobnosti nám v něm unikají. Můžeme pak dumat nad tím proč je v Otčenáši věta: "A neuveď nás v pokušení", která je vlastně nesmysl. Co bychom na světě dělali jiného než odolávali pokušení a tím si tříbili charakter a celkově se zlepšovali (stejný názor měl i kněz u sv. Ignáce na Karlově náměstí, který o tom měl kázání (někdy v roce 2003)). V aramejském textu je něco zcela jiného.
Pokud se někdo zde zabýváte křesťanskou mystikou (vlastně i jakoukoli mystikou (=magii), protože všechny jsou do značné míry shodné a lišší se pouze detaily), tak pro vás bude asi více než dobré podívat se na tuto knihu a zjistit si originální znění Otčenáše, tak jak se ho modlil Ježíš. Takováto modlitba má úplně jiný náboj než její český překlad. Na druhou stranu je samozřejmé, že to k úspěchu na poli mystiky (tedy i magie)není nutné.
Tímto textem jsem vás všechny chtěl zbavit různých předsudků a omylů, které jsou běžné při čtení posvátných knih. Lidé se nad nimi už nesnaží přemýšlet a radši si myslí, že je v nich to co hlásá ta která instituce (třeba církev). Málokoho by napadlo, že Ježíš je sice syn boží, ale že podle něj jsem i my všichni synové a dcery Boží. Nikdy například nikomu nenakázal: "Modlete se ke mně!" a přesto se k němu lidé modlí, ač se sebevíc snažil přesunout pozornost ze sebe na Boha. Takových a podobných omylů je mnoho. Naštěstí existuje mnoho jiných lidí, kteří o nich vědí a přiklánějí se k tzv. "universálnímu náboženství", které je jádrem všech světových náboženství. Nenutím nikoho, aby souhlasil s mými výklad Bible, které zde uvádím, ale alespoň vás prosím, abyste se nad Biblí zamysleli. Není nic škodlivějšího než víra bez myšlení.