ZASVĚCOVACÍ LEGENDY

Možná víte o tom, že určitý druh mytologických příběhů je pro hermetiku svrchovaně důležitý. Obsahuje totiž alegorické popisy různých universálních zákonů nebo alchymistických postupů. J. Kefer a mnozí další pro ně používají název „Zasvěcovací legendy“. Mezi ty nejznámější patří asi legenda o Argonautech hledajících Zlaté rouno, které je často porovnávána s popisy alchymistických operací. Podobně je to i s Herkulovými pracemi a třeba i s první kapitolou Genese (té bych se chtěl věnovat ve zvláštním článku). Já bych zde ale chtěl uvést daleko konkrétnější ukázku toho, že určité legendy skutečně měli svůj skrytý smysl. A nebudu zde vymýšlet nějaké upravené verze legend (což občas dělá například J. Kefer), ale myslím, že to ukážu s jasností hodnou vědeckého argumentu. Aby to náhodou nevypadalo, že jsem na to přišel sám, tak tento článek je pouze (není to stručný přepis) parafráze článku Pověsti řecké mytologie (in: Gebelein: Alchymie. Volvox Globator 1998.).

V roce 1936 byly blízko Bagdádu objeveny asi 18 cm vysoké hliněné nádoby, které pocházeli z období okolo začátku našeho letopočtu (možná ještě starší). Nevědělo se k čemu byly určeny. Někdo přišel s hypotézou, že by mohli sloužit k elektrolytickému pozlacování, které naše civilizace objevila asi před 100 lety. To samozřejmě nikdo nebral příliš vážně. Ale v roce 1978 u příležitosti výstavy o Partech v Hildesheimu byla pomocí tohoto zařízení pozlacena stříbrná soška o velikosti zápalky. Pozlacování trvalo 2,5 hodiny. Provedlo se to tak jak ukazuje následující obrázek:

Do nádoby byla umístěna železná tyč (ta černá uprostřed). Okolo ní je měděný válec, který je od tyče izolován asfaltem (ta bílá „zátka“ na vrchu). Štrafované pole ukazuje kde je kyselina (např. ovocná kyselina z kyselých šťáv). Na prvním obrázku je kyselina ještě ve válci, po odstranění dna se kyselina vylije a baterie je funkční.
Roztok pro elektrolytické zpracování se dal získat tím, že se zlato rozklepe mezi dvěma kožešinami. Aminokyseliny, které obsahuje kůže se rozloží na kyanidy. Když se kůže opláchne, tak vznikne potřebný roztok. Kyselina se dá získat z jader nebo květů broskvoní – kyselina kyanovodíková. Ta rozpouští zlato, proto se dá použít.
Tím se dokázalo, že tyto nádoby skutečně sloužili pro elektrolytické pozlacování. Ovšem tím vzniknul nový problém. Proč nikde není nějaký návod ke jejich sestrojení? 
Nakonec se došlo k tomu, že je asi obsažen v nějakém mýtu či legendě a krátce na to se zjistilo, že to bude pravděpodobně mýtus o Venuši a Martovi (nebo starším o Afrodíté a Aréovi):

Sluneční bůh byl první, jenž viděl prý milostné pletky Martovy s bohyní lásky – on všechno první vždy vidí. Byl tím rozhořčen, šel a Vulkánu, Jovovu synu, oznámil nevěru choti i místo nevěry. Vulkán rozvahy pozbyl, a dílo, jež v dovedené pravici držel, vyklouzlo: z kovu se jal hned pilovat přejemná pouta, jakési smyčky a sítě, jež zrakům by ujíti mohly – nejtenčí spředená nit by nemohla předčít to dílo, aniž pavoučí síť, jež vysoko na trávě visí. Zrobí je tak, by malý jen pohyb a lehounký dotyk měl na ně vliv, a umně je rozloží okolo lůžka. Když pak sešli se choť a záletník na lůžku spolu, mužova lest a pouta, jež neznámým zrobena umem, při samém objetí lapila oba, i uvázli v léčce. Vulkánus, Lémnu vládce, hned otevřel ze sloni dveře, vpustil do síně bohy; tu leželi spoutání oba, na hanbu svou – však z bohů veselých leckdo v té chvíli takové hanby si přál! I smáli se nebeští bozi, dlouho pak po celém nebi ten příběh byl hovoru látkou.

(Publius Ovidius Naso: Proměny (přeložil F. Stiebitz). Odeon 1969.)

Nalezení návodu k výrobě už není nijak složité: Venuše už od pradávna symbolizuje měď a Mars železo. V konstrukci baterie je železná tyč a měděný válec jasně v korespondenci s pohlavními orgány (tyč – mužský, válec – ženský). Tyč je tedy umístěna do válce (symbolická soulož) a nahoře je vše zafixováno asfaltem, který se dá nalézt v blízkosti vulkánů, které jsou zasvěceny Vulkánovi. Dříve se jako antikoncepční prostředek používalo citrónové šťávy nebo octa ( lékař Soranus (98 – 138 po. Kr.) uvádí i ovocné kyseliny). Když se tato kyselina nalije do nádoby je baterie hotová.
Řecká verze má ještě pokračování v níž musí Arés zaplatit Héfaistovi (Vulkánovi) protihodnotu svatebních darů. Za to ručí Poseidón, pro něhož jsou posvátní býci, v jejichž kůži se dle výše uvedeného popisu připravoval roztok pro pozlacení. Nakonec Arés nezaplatil nic. Byl to tedy pouze klam, stejně jako pozlacení sošky.
Existuje navíc ještě příběh kdy se Afrodíté spojí s Hermem. Ale bylo by už přehnané tvrdit, že ve starověku znali galvanický článek.
Pokud si uvědomíte, že toto vyprávění, které má samo o sobě smysl, v sobě skrývá ještě hlubší poznání, tak získá čtení, třeba například Proměn, úplně jiný charakter. Člověk se může jen ptát a snažit se poznat co ukrývají další podobná vyprávění, která se tvář jako prosté popisy příhod bohů či hrdinů. Pro nás je už těžké přijít na smysl mýtů bez nějakého základu (zde jím bylo například to, že známe popis baterie, jen potřebujeme zjistit jak ji popisovali oni), ale když máme základy, které v legendě objevíme vyjádřené symbolicky, tak můžeme zjistit způsob symboliky a ten použít na další pokusy o vysvětlení legend. Ovšem symbolika není náhrada pojmu za jiný pojem! 

Mythos není opakem logu. Je to jen logos, ke kterému jsme ztratili klíč